Tohle je už více než dekádu starý sen, dávám ho sem bez dalších komentářů:

Byl jsem novinář nebo dokumentarista a mým úkolem bylo zmapovat běžný den Vladimira Putina. Začal nějakým posilováním a krátce na to jsme se vydali na túru. Byla velká zima, všude plno sněhu. Nicméně Vladimir Putin se rozhodl absolvovat cestu pouze v kalhotech bez trička. Na saně za sebou vložil několik kilo bagáže a to celou dobu táhl. Při jedné pauze mi v rozhovoru prozradil, že takhle vyráží každé ráno, třicet kilometrů a zpět do Moskvy.
Po nějaké době jsme dorazili k pile ze které zrovna vybíhal dobře rostlý dělník s divokým plnovousem a laskavým obličejem. Pár jeho kolegů běželo vedle něj, zatímco on si nesl levou ruku pod pravým ramenem a nechával za sebou krvavou stopu.
Vladimir Vladimirovič na skupinku bodře zvolal: “Přátelé, jsme už dlouho na cestě. Nějaká krmě by nám přišla vhod!"
Dělník vyplašeně upustil svoji ruku, když viděl kdo na něj promluvil a stejně jako ostatní běžel zpět aby pohostil tím nejlepším, co pila mohla nabídnout ze svých skromných zásob.
Vladimir Putin přišel blíž k chatě a sebral ruku ze země. Zaujatě si ji prohlížel a pak uviděl, že ten komu chybí se právě vrací s tácem jídla, který balancuje na jedné ruce. Jeho ruku po něm hodil a tím mu vyrazil tác z ruky. Od ostatních si pak vzal lahev pití a začal ji pít.
Oznamovacím tónem se zeptal zraněného dělníka, který právě sbíral svoji ruku ze země a očišťoval ji: "Ty ses opíral, kde si neměl, co?”.
Dělník přitakal a chystal se odejít.
Vladimir Putin ho však zastavil moudrem: “Ta ruka už stejně nebude živá."
Dělník se nervózně zastavil, zatímco Vladimir Putin pokračoval: "Nemá cenu snažit se jí zachránit. Zabij ji."
Dělník vyděšeně pozvedl obočí a nervózně se ohlédl po ostatních: "Pane…?"
Vladimir Putin ho ujistil tónem, který naznačoval, že tomu rozumí: "Ta ruka nepřežije a i kdyby, nikdy by nebyla jako dřív. Zabij ji, bude to tak lepší."
Dělník tedy hodil ruku na zem. Odněkud se seběhli děti ve starých kabátech a beranicích a začali do ruky tlouct klacky. Později i ostatní dělníci se přidali a na ruku dupali, plivali a sprostě jí nadávali.
Na dělníka dolehla ztráta krve, padl na kolena, pak na záda a okamžitě se začal rozkládat. Byl ještě naživu, když z něj zbývala jen kostra, ale pak zemřel. Ostatní dělníci se na občas smutně ohlédli, ale neodvážili se přestat bít ruku.
Vladimira Putina mezitím situace začala nudit, opět se zapřáhl do saní a vydal se na zbytek túry…

Za poslednich dva dny si pamatuju prekvapive hodne snu, coz asi znamena nekvalitni spanek. I tak se o par podelim.

1) Byl jsem ukrajinskym zajatcem v Rusku. Spolu s dalsimi zajatci jsme sli prokopanou ulickou ve snehu (ktery byl kolem zhruba pulmetrovy). Nekdo behem toho rikal, ze v zajateckem tabore je to drsne, ze v noci se bojuje o kazdou deku. Kdyz jsme tam prisli, vzal jsem si deku, dostal jsem nejakou vodu a schoulil jsem se k nejakemu spoluzajatci. V noci vypuklo povstani kucharu - nejak jsem vedel, ze v kuchyni doslo k nejakemu rozbroji, kuchari zacali hazet hrnce na dustojniky a dalo se odtamtud uniknout. V tu ranu se ve snu premenil tabor v muj byt, ja jsem z nej utekl, ale vzal jsem si zupan namisto kabatu, kde jsem nemel klice od dalsiho bytu, kam bych se schoval. Tak jsem se vratil do domu, sebral jsem klice, ale kdyz jsem se plizil trochu jinou cestou, tak me zachytil svetlomet a o par sekund pozdeji jsem dostal kulku od snipera do hlavy (posledni sekundy probihaly zpomalene, jak bullet time). V realu jsem se sokove vzbudil, mel jsem rychlejsi tep, byl jsem trochu vydeseny, ale jinak v klidu.

Pak jsem mel jeste sen, kdy jsem sel po nejake silnici v lese, kterou brazdily kamiony nalozene drevem. Nesl jsem v naruci nejake vzacne papiry, takze jsem chtel dojit brzy do nejblizsiho mesta, na misto, odkud bych zavolal taxi, kterym jsem puvodne do dane lokality prijel. Zacalo prset, papiry zacaly vlhnout, ale cele to bylo vlastne jedno, protoze jakmile jsem se zacal blizit civilizaci, spadly na mesto dve neutronove bomby a umrel jsem taky.

2) Odpoledne jsem sledoval sportovni kanal a na chvili jsem u nej usnul na gauci. Zdal se mi jeden fotbalovy sen (pricemz fotbal na tom kanale nebyl vubec vysilan). V tom snu jeden fotbalista po chybe sveho soupere preskocil barieru oddelujici hriste a zazemi, sebral fotografovi aparat a jal se fotit nejake kiksy protihrace, ac mezizim zanedbaval svou roli v obrane. Byl to cernoch a jmenoval se Chadli, fakt nevim, proc mi zrovna tohle utkvelo v pameti.

Pak se mi zdalo o skocich na lyzich (ktere v tu dobu na Eurosportu asi realne bezely, po probuzeni jsem je sledoval), ale byĺy o to vyhypovanejsi, ze si zavodnik mohl zvolit jako pomucku i lyzarske hulky nebo paraglide. Hulky slouzily k tomu, aby se zavodnik tesne pred dopadem odrazil od zeme a jeste par metru do dotyku lyzi na zem pridal. Paraglide byl potom uz jen pro ty nejvetsi frajery, kteri litali dal, nez za konstrukcni bod mustku.

zdálo se mi o tom, že se přišlo na to, že válku ukončí když se na třech specifickejch verejnejch radiovejch stanicích zahrajou 3 písničky v nějakym pořadí, lidi se domlouvali jak se to udělá a pak sem se probudil, bohužel už si nepamatuju o jaký písničky šlo

zdalo se mi, ze mi v praci ukazovali nejakou prezentaci, kde se resil muj pracovni vykon, a bylo tam cervenym pismem uvedeno, ze patrim ke spodnim 5% vsech lidi, co tam kdy pracovali

Místo bylo neurčitý, protože se to odehrávalo na vysokoskolský koleji a podivnejch dvou terasách/dvorcích. Byl sem tam s lidma z práce. To hlavní co se ale v tom snu stalo bylo to, že sme zabetonovali uzký dvířka mezi těma dvěma terasama. Z jedný terasy se teda nedalo jednoduše dostat na tu druhou. Nejdivnější na tom snu bylo, že se všichni chovali úplně stejně před i po tom zabetonování dvířek. Dělali jako by se to nestalo, zároveň se tomu místu vyhejbali ba dokonce ostentativně to vůbec nekomentovali!!! Pamatuju si ještě hlavy mojich nadřízenejch jak na mě koukaly ze zadní části velkýho proutěnýho slona.

Byl sem doručovatel v zasilkovně. Doručoval jsem autem na adresy. Pamatuju si dva zakazníky. Jeden si ztěžoval na kvalitu obdrženýho produktu a to mi bylo divný, protože já to jen doručoval, já to nevyráběl. Ten zakazník byl agresivní a měl přítelkyni. Druhej zakazník jen prudil po telefonu.
Nejlepší na tom snu bylo když sme se s kolegou zašili na oběd do nějakýho sklepa. (kolegu sem za celou dobu toho snu neviděl). Měli sme nějakou divnou bílou dodávku která se dala řídit i z prostředního sedadla.

Sen o Stalinovi
Bydlel jsem někde u hranic a chodil na čáru nadávat Stalinovi do kurev, on se nasral a poslal nějaké agenty mě zlikvidovat.
Všim jsem si, že v lese je spousta krav, které stály jen na zadních nohou...byli to převlečení zamaskovaní agenti...pak se najednou všechny krávy rozběhly přes hranici..běžely jen po zadních, tak jsem se smál, ale oni začaly honit mě
Pak nějaký parkour po staveništích a tak a nakonec ně chytli už odmaskovaní agenti, začali mě mučit, bodali mi nožem do chodidel, pak odešli a nechali mě tak, jen tam zůstal nějaký člověk, kterému rostly z těla jeho vlastní kosti asi nějaká oběť mučení...no a pak jsem se už strachy probudil.
Podle mě za to může ten pičus Putin

Zdalo se mi, ze jsem byl atase Josepha Goebbelse a mel jsem za ukol dostat jej a jeho rodinu z okupovaneho Berlina cca 1945. Berlin nebyl vybombardovany, bylo to docela hezke secesni mesto a Goebbelsovi (kteri meli mene deti, nez v realu, snad jen tri), bydleli v byte nad nejakou velkou pasazi, kde porad pobihala spousta lidi, tak to bylo slozite. Impulsem bylo to, ze v byte, kde ti Goebbelsovi prezivali, vypli elektrinu, protoze byl oficialne prazdny, a navic jsem pres svuj notebook (welcome 1945), zjsitil, ze maji obstavene ucty, tak to bude slozite s financemi. Nakonec jsem je nejak propasoval pres Berlin (byly tam nejake Dishonored-like sceny s omracovanim pochuzkovych policistu) a dostal jsem je do Jeseniku, kde jsem sedel s Goebbelsem (vsechno bylo zase 50´s like, obleky a tak) na tribune fotbaloveho hriste behem zapasu s Pisecnou, rikal jsem mu, ze proste nemuzu ubytovat jeho rodinu v nasich rodinnych bytech a on rikal, ze to chape, ze ma nejake kontakty na vychode a ac tomu nemusim verit, ze se odsud dostanou.
Tentokrat myslim, ze je zcela jasne, odkud to prameni - vecer predtim jsem mel zas WWII binge, cetl jsem si o sovetskych ofenzivach na linii Visla-Odra, taky o ofenzive ve vychodnim Pomoransku a nakonec i bitve o Berlin, do toho se mi vlastne michaly i nejake pracovni ukoly na pondeli, tak se to takhle splacalo. V jinem vesmiru holt pomaham zdrhat nacistum.

Zdál se mi sen, kde jsem chodil s Markétou Pekarovou Adamovou, pamatuju si jen nějaký zdlouhavý výlet a pak pobyt v nejvyšším patře výškové budovy - hotelu. Ovšem nebyly tam žádné graphic details, ačkoliv implicitně tam nějaká akce byla.

Normalne tu jen prochazim, ale dneska se podelim.

Zdalo se mi, ze jsem zase dite a chodim na zakladku. Rano jsem vstal a tesil se do skoly, protoze se rozdavalo vysvedceni. Dosel jsem do skoly, uz se rozdavalo. Mel jsem same jednicky, ale ucitelka me nastvala, protoze mi dala tridni dutku, ze nenosim domaci ukoly. Zacal jsem se hadat, ze ja prece domaci ukoly delat nemusim, ze to je jen pro hloupe deti, ktere si to doma musi procvicovat a ucit se, ale ja to nepotrebuju. Vysmala se mi a ja na to, ze to vyresime u reditele. Sli jsme do reditelny a ja zas vysvetloval, ze tohle nemuzou, ze ja ukoly delat nemusim a udelam jim ostudu. Reditel kyval hlavou, rikal, ze to chape, ale ze uz to nejde vzit zpatky, ale ze ucitelku od pristiho roku vyrazi, aby mi nedelala problemy. Ale pri tom na sebe s ucitelkou mrkali a mysleli si, ze to nevidim. Dospelacky manipulace...

No ale uz nebyl cas to resit dal, protoze uz me ze skolniho rozhlasu vyvolavali jako posledniho cestujiciho do letadla. Ten den totiz skola zaridila, ze ze skoly vsichni zaci poleti letadlem. Nejak jsem to dobehl na gate. V letadle jsme byli sami s moji mladsi sestrou a palubnim porsonalem. Nevim jak, ale nejak jsem se domakl, ze to letadlo pilotuje Babis. Starej, ne mladej. Dostal jsem hroznej strach, ze nas chce zabit tim, ze to napali do nejakeho vezaku, a ztropil scenu. Nakonec se ale ukazalo, ze je Babis hodnej. Dal nam kazdyku velky lizatko, padak, pochvalil mi vysvedceni, ze kdyz budu mit dal dobry znamky, zaridi mi misto v StB, a nad nasim panelakem nas vykopnul z letadla.

Pristal jsem, dosel domu a dostal hned vynadano, kde je sestricka a ze ji musim jit najit. Vedel jsem, ze ji vitr odnesl k lesiku, ktery stal kousek od panelaku. Hledal jsem ji tam. Opakovane jsem ji nekde zahlidnul, vzdycky nekde jen tak stala, ale nez jsem se k ni dostal, tak zmizela. Byl podzim a zacinala byt zima. Pak jsem ji uvidel na kraji lesa. Byla cela bleda. Dosel jsem k ni tak, abych ji ani na chvili neztratil z oci. Trochu se klepala a koukala nepritomne. Objal jsem ji. Za chvilku jsem si uvedomil, ze od ni nemuzu odlepit ruce ani hybat nohama. Podival jsem se na ni. Akorat uz to nebyla moje mala sestra, ale mimozemstan, takovy ten klasicky "sedivak". No a to uz me probudil muj vlastni krik.