V noci na dnesek se mi zdal cesky thriller s ceskymi herci. Nejprve se mi zdal jeho konec a pak jeho zacatek, ale tady ho uvedu chronologicky a zkusim domyslet, co se tak mohlo stat uprostred.
Nejaky poklidny super/hobby market prepadla skupina podivnych lidi ve formalnich oblecich/kostymcich a modrych chirurgickych rukavicich, ktere vedli Jiri Strebl a Zuzana Stivinova. Ozbrojeni pistolemi zajali personal (jehoz soucasi byly prodavacky Kristyna Frejova a Iva Janzurova) a zakazniky a oznamili jim, ze s nimi zinscenuji divadelni hru "Jamy pekelne". Nektere zakazniky donutili posadit a oblozili je pytli s cementem, ze budou slouzit jako "zive kulisy".
Co bylo uprosted filmu, to netusim. Ale na konci filmu v supermarketu byli jen Stivinova, Janzurova, Frejova a snad jeden zakaznik, stereotypni teenager posluchajici rap. Predpokladam, ze Strebl a kumpani museli byt nejak zlikvidovani, zakaznici snad propusteni - mozna dokonce Stivinovou, protoze bylo zrejme, ze cilem akce v supermarketu neni zadne bizarni divadlo, ale osobni msta Stivinove. Janzurova se nejak dostala k pistoli a vypadlo to, ze se bude branit, ale jako stare vydeseni pani ji to moc neslo. Nejdriv to vypadalo, ze msta je namirena prave vuci Janzurove a ze to ma neco do cineni s chovanim jeji rodiny za komunistu, ale pak prisel twist a ukazalo se, ze Stivinova chce ukazat Janzurove, jak se k ni Frejova chova dlouhodobe hnusne a manipuluje s ni a ze ji vmanipulovala i do toho, aby si vzala pistoli a de facto se nechala zastrelit pri pokusu dostat se ven. Stivinova mizi ze sceny zadnim vchodem, Janzurova s placem utika jinym a Frejova za ni bezi s obhajobou typu "Blani, ja to tak nemyslela. Zmateny teenager chvili kouka a pak odchazi z obchodu take, po ceste odcizi sendvic a syceny napoj.

No a pak jsem taky nedavno hledal v Praze Narodni divadlo, z toho si taky jeste cosi pamatuju, tak kdyztak pozdeji.

Zdálo se mi, ze mám hlídat děti Monice Babišové. Nejdřív jsem ale měl splnit zkoušku, jestli umím namazat chleba máslem. To mi vůbec nešlo, stále mi to padalo na zem. Pak přišel Andrej a vyloučil mě za to z hnutí. Když jsem mu řekl, že v něm nejsem, hrozně se naštval a chtěl mě zabít tím nožem na máslo.

Zdalo se mi, ze v nejakem sale v brne probihala diskuze, kde na podiu byli Francis Copolla a Jean-Luc Godard. Cele to melo mit formu otazek z publika a odpovedi od tech reziseru. Akorat sal byl poloprazdny, a skoro nikdo se na nic neptal. Asi dva lidi se zeptali na nejake uplne banalni veci a pak bylo trapne ticho. Ja jsem si rekl, ze se teda copolly na neco zeptam, ale nez jsem si to nejak urovnal, tak tu diskuzi ukoncili. Bylo mi to pak lito, tak jsem ho pak odchytl na ceste odtamtud (odvazeli ho autem a on skoro cely visel z okynka) a ja se mu omluvil za cele brno, ze jsou to ignoranti, a zeptal jsem se ho na nevo ohlexne Apokalypsy, co jsem si vzapeti uvedomil, ze nwdavalo zadny smysl

Tohle je už více než dekádu starý sen, dávám ho sem bez dalších komentářů:

Byl jsem novinář nebo dokumentarista a mým úkolem bylo zmapovat běžný den Vladimira Putina. Začal nějakým posilováním a krátce na to jsme se vydali na túru. Byla velká zima, všude plno sněhu. Nicméně Vladimir Putin se rozhodl absolvovat cestu pouze v kalhotech bez trička. Na saně za sebou vložil několik kilo bagáže a to celou dobu táhl. Při jedné pauze mi v rozhovoru prozradil, že takhle vyráží každé ráno, třicet kilometrů a zpět do Moskvy.
Po nějaké době jsme dorazili k pile ze které zrovna vybíhal dobře rostlý dělník s divokým plnovousem a laskavým obličejem. Pár jeho kolegů běželo vedle něj, zatímco on si nesl levou ruku pod pravým ramenem a nechával za sebou krvavou stopu.
Vladimir Vladimirovič na skupinku bodře zvolal: “Přátelé, jsme už dlouho na cestě. Nějaká krmě by nám přišla vhod!"
Dělník vyplašeně upustil svoji ruku, když viděl kdo na něj promluvil a stejně jako ostatní běžel zpět aby pohostil tím nejlepším, co pila mohla nabídnout ze svých skromných zásob.
Vladimir Putin přišel blíž k chatě a sebral ruku ze země. Zaujatě si ji prohlížel a pak uviděl, že ten komu chybí se právě vrací s tácem jídla, který balancuje na jedné ruce. Jeho ruku po něm hodil a tím mu vyrazil tác z ruky. Od ostatních si pak vzal lahev pití a začal ji pít.
Oznamovacím tónem se zeptal zraněného dělníka, který právě sbíral svoji ruku ze země a očišťoval ji: "Ty ses opíral, kde si neměl, co?”.
Dělník přitakal a chystal se odejít.
Vladimir Putin ho však zastavil moudrem: “Ta ruka už stejně nebude živá."
Dělník se nervózně zastavil, zatímco Vladimir Putin pokračoval: "Nemá cenu snažit se jí zachránit. Zabij ji."
Dělník vyděšeně pozvedl obočí a nervózně se ohlédl po ostatních: "Pane…?"
Vladimir Putin ho ujistil tónem, který naznačoval, že tomu rozumí: "Ta ruka nepřežije a i kdyby, nikdy by nebyla jako dřív. Zabij ji, bude to tak lepší."
Dělník tedy hodil ruku na zem. Odněkud se seběhli děti ve starých kabátech a beranicích a začali do ruky tlouct klacky. Později i ostatní dělníci se přidali a na ruku dupali, plivali a sprostě jí nadávali.
Na dělníka dolehla ztráta krve, padl na kolena, pak na záda a okamžitě se začal rozkládat. Byl ještě naživu, když z něj zbývala jen kostra, ale pak zemřel. Ostatní dělníci se na občas smutně ohlédli, ale neodvážili se přestat bít ruku.
Vladimira Putina mezitím situace začala nudit, opět se zapřáhl do saní a vydal se na zbytek túry…

Za poslednich dva dny si pamatuju prekvapive hodne snu, coz asi znamena nekvalitni spanek. I tak se o par podelim.

1) Byl jsem ukrajinskym zajatcem v Rusku. Spolu s dalsimi zajatci jsme sli prokopanou ulickou ve snehu (ktery byl kolem zhruba pulmetrovy). Nekdo behem toho rikal, ze v zajateckem tabore je to drsne, ze v noci se bojuje o kazdou deku. Kdyz jsme tam prisli, vzal jsem si deku, dostal jsem nejakou vodu a schoulil jsem se k nejakemu spoluzajatci. V noci vypuklo povstani kucharu - nejak jsem vedel, ze v kuchyni doslo k nejakemu rozbroji, kuchari zacali hazet hrnce na dustojniky a dalo se odtamtud uniknout. V tu ranu se ve snu premenil tabor v muj byt, ja jsem z nej utekl, ale vzal jsem si zupan namisto kabatu, kde jsem nemel klice od dalsiho bytu, kam bych se schoval. Tak jsem se vratil do domu, sebral jsem klice, ale kdyz jsem se plizil trochu jinou cestou, tak me zachytil svetlomet a o par sekund pozdeji jsem dostal kulku od snipera do hlavy (posledni sekundy probihaly zpomalene, jak bullet time). V realu jsem se sokove vzbudil, mel jsem rychlejsi tep, byl jsem trochu vydeseny, ale jinak v klidu.

Pak jsem mel jeste sen, kdy jsem sel po nejake silnici v lese, kterou brazdily kamiony nalozene drevem. Nesl jsem v naruci nejake vzacne papiry, takze jsem chtel dojit brzy do nejblizsiho mesta, na misto, odkud bych zavolal taxi, kterym jsem puvodne do dane lokality prijel. Zacalo prset, papiry zacaly vlhnout, ale cele to bylo vlastne jedno, protoze jakmile jsem se zacal blizit civilizaci, spadly na mesto dve neutronove bomby a umrel jsem taky.

2) Odpoledne jsem sledoval sportovni kanal a na chvili jsem u nej usnul na gauci. Zdal se mi jeden fotbalovy sen (pricemz fotbal na tom kanale nebyl vubec vysilan). V tom snu jeden fotbalista po chybe sveho soupere preskocil barieru oddelujici hriste a zazemi, sebral fotografovi aparat a jal se fotit nejake kiksy protihrace, ac mezizim zanedbaval svou roli v obrane. Byl to cernoch a jmenoval se Chadli, fakt nevim, proc mi zrovna tohle utkvelo v pameti.

Pak se mi zdalo o skocich na lyzich (ktere v tu dobu na Eurosportu asi realne bezely, po probuzeni jsem je sledoval), ale byĺy o to vyhypovanejsi, ze si zavodnik mohl zvolit jako pomucku i lyzarske hulky nebo paraglide. Hulky slouzily k tomu, aby se zavodnik tesne pred dopadem odrazil od zeme a jeste par metru do dotyku lyzi na zem pridal. Paraglide byl potom uz jen pro ty nejvetsi frajery, kteri litali dal, nez za konstrukcni bod mustku.

zdálo se mi o tom, že se přišlo na to, že válku ukončí když se na třech specifickejch verejnejch radiovejch stanicích zahrajou 3 písničky v nějakym pořadí, lidi se domlouvali jak se to udělá a pak sem se probudil, bohužel už si nepamatuju o jaký písničky šlo

zdalo se mi, ze mi v praci ukazovali nejakou prezentaci, kde se resil muj pracovni vykon, a bylo tam cervenym pismem uvedeno, ze patrim ke spodnim 5% vsech lidi, co tam kdy pracovali

Místo bylo neurčitý, protože se to odehrávalo na vysokoskolský koleji a podivnejch dvou terasách/dvorcích. Byl sem tam s lidma z práce. To hlavní co se ale v tom snu stalo bylo to, že sme zabetonovali uzký dvířka mezi těma dvěma terasama. Z jedný terasy se teda nedalo jednoduše dostat na tu druhou. Nejdivnější na tom snu bylo, že se všichni chovali úplně stejně před i po tom zabetonování dvířek. Dělali jako by se to nestalo, zároveň se tomu místu vyhejbali ba dokonce ostentativně to vůbec nekomentovali!!! Pamatuju si ještě hlavy mojich nadřízenejch jak na mě koukaly ze zadní části velkýho proutěnýho slona.

Byl sem doručovatel v zasilkovně. Doručoval jsem autem na adresy. Pamatuju si dva zakazníky. Jeden si ztěžoval na kvalitu obdrženýho produktu a to mi bylo divný, protože já to jen doručoval, já to nevyráběl. Ten zakazník byl agresivní a měl přítelkyni. Druhej zakazník jen prudil po telefonu.
Nejlepší na tom snu bylo když sme se s kolegou zašili na oběd do nějakýho sklepa. (kolegu sem za celou dobu toho snu neviděl). Měli sme nějakou divnou bílou dodávku která se dala řídit i z prostředního sedadla.

Sen o Stalinovi
Bydlel jsem někde u hranic a chodil na čáru nadávat Stalinovi do kurev, on se nasral a poslal nějaké agenty mě zlikvidovat.
Všim jsem si, že v lese je spousta krav, které stály jen na zadních nohou...byli to převlečení zamaskovaní agenti...pak se najednou všechny krávy rozběhly přes hranici..běžely jen po zadních, tak jsem se smál, ale oni začaly honit mě
Pak nějaký parkour po staveništích a tak a nakonec ně chytli už odmaskovaní agenti, začali mě mučit, bodali mi nožem do chodidel, pak odešli a nechali mě tak, jen tam zůstal nějaký člověk, kterému rostly z těla jeho vlastní kosti asi nějaká oběť mučení...no a pak jsem se už strachy probudil.
Podle mě za to může ten pičus Putin