Dát poslední 2 knížky Malazskhé knihy padlých asi už nikdy nedokážu. Četl to někdo ?
Oproti jiným fantasy je to tak divně těžkopadné,že si říkám jestli nezačal Ericsson brát ke konci houbičky.
Ale když už mám 9 dílu za sebou..

nevim, nakolik to tu nekoho zajima, ale aspon jedna z odkladanych sag se trochu pohnula konecne - locke lamora:
https://twitter.com/scottlynch78/status/1131474060397961216

ted uz jen GRRM a Rothfuss... haha.. ha..

Už je to nějaký pátek, co jsem dočetl Problém Tří Těles (+zbytek trilogie), tak bych k tomu taky mohl něco napsat:

Za prvé: Ta série obsahovala fakt geniální nápady a myšlenky a ten záběr se rozroste do epických rozměrů. V dost ohledech mi to připomínalo Nadaci, hlavně ty první, povídkové, knížky. Byla tam spousta edge-of-the-seat momentů, které vždy úplně zamíchaly tím, o čem ty knihy jsou.

Za druhé: Bylo to příšerně napsané, skoro všechny postavy ploché anebo dementní a obecně pro lidi, co rádi nitpickují to byla totální hostina, protože to byla nekonečná baráž nesmyslů a zbytečností. Já jsem takový člověk, tak jich tu pár uvedu, neseřazené dle významu nebo nesmyslnosti, prostě co mě napadne:

- Hypersuper komplikovaná hra, která dokáže simulovat několik stovek iterací civilizace (aniž by působila jakkoliv zábavně), je vlastně zástěrka, jak odhalit lidi, co si přejí konec lidstva. Hra sama k tomu nijak neodkazuje, ale z nějakého důvodu ji dohraje jen ten, koho lidi serou. Imho by anketa na twitteru měla mnohem lepší zásah na cílovku než tahle zjevně extrémně nákladná hra. Navíc je to od skupiny, která má v tu chvíli už takřka božské schopnosti.

- V jednu chvíli se na scéně objeví člověk a začne vyprávět, jak je od narození líný, ale baví ho matematika a tak se dostal do kláštera, kde mohl v klidu počítat, než si ho náhodou našla jeho manželka. To je příběh roztažený snad na celou kapitolu, nevynechá snad jedinou událost svého života doslova od narození. Celou dobu ho, mimojiné, poslouchá drsný no-bullshit policista a vůbec ho nenapadne tomu chlápkovi říct, jestli se nechce dostat k pointě. Pointa je, že chlápka se pokusila zabít jeho vlastní žena. Celý ten jeho dlouhý příběh je v podstatě zbytečný.

- Po nějaké době se začne pomocí hybernace cestovat do budoucnosti. Nějaká postava se vzbudí v roce X a jiná jí řekne, že je její krajan. Pak následují dva odstavce vysvětlující, že v novém světě chronologická blízkost (z jaké doby kdo pochází) je na rovni geografické a takoví lidé jsou tak pro sebe krajani. To označení už není nikdy v trilogii použito. To asi nejvíc reflektuje celou tu sérii - tohle je pěkný nápad, ale prostě je do knížky a na čtenáře hozen bez nějakého důvodu a není nikterak využit - nedokresluje atmosféru, nic. Prostě je jednou použit, vysvětlen infodumpem a nikdy znovu nezmíněn. A takových drobných nápadů tam jsou desítky, ne-li stovky. Jako kdyby si autor vedl dvacet let poznámky na nápady a bylo mu při psaní líto zahodit byť jen jediný z nich. Vzhledem k tomu, že se tam neustále skáče z jedné doby do další napříč staletími, je neustále vše znovu a znovu vysvětlováno. V kombinaci s tím, že ten autor moc nevyužívá staré dobré show; don't tell je tak drtivá většina povrchní a zapomenutíhodná. Přitom jakmile je něčemu věnována péče, rezonuje to příběhem déle než jednu dvě stránky, tak je to fakt dobré a propracované. Škoda, že autorovi někdo nevzal tužku a neproškrtal tak 40%-50% obsahu.

- Druhá knížka je o lidech, kteří mají takřka neomezenou moc a všechny své plány drží v hlavě, kde je nepřítel nemůže odhalit. Každý z nich pak má svého osobního protivníka, kteří se naopak snaží do nich vžít a odhalit, co vymýšlí. Na provedení těch plánů mají čtyři sta let. To je celkem brilantní koncept, protože ti lidé mají vyloženě v popisu práce vymýšlet píčoviny aby tak ostatní svedli z cesty. S tím může být spousta zábavy, taková hra kočky s myší. Jenže místo toho se vždy ti protivníci teatrálně představí, vysvětlí ten plán, který odhalili a jak ho odhalili a tím z nějakého důvodu vše končí. Pokud si dobře pamatuju, všechny ty plány byly odhaleny snad max 20 let do toho 400letého deadlinu. Místo toho, aby ti lidi nechali ty své protivníky zatknout/popravit, pak jen pokrčili rameny a třeba vymysleli něco jiného tak místo toho z toho či onoho důvodu jen tak umřou. To mě pokaždé rozesmálo, jak teatrálně a nesmyslně se každá z těch linek vyřešila.

- Postavy: První knížka měla celkem dobrého protagonistu, ale popravdě si vůbec nepamatuju, co za celou knížku udělal. Druhá měla nejlepšího protagonistu, ta jeho povaha, kdy mu byl osud lidstva u prdele, mi přišla zábavná, ale jeho motivace byla, že se zamiloval do postavy z knížky, kterou psal. To bylo hodně cringey. Třetí knížka měla hlavní postavu nejhorší. Ta neměla žádnou osobnost a navíc byla vrhána neustále znovu a znovu do centra dění těmi nejnesmyslnějšími důvody. Tady víc než kde jinde pomohlo, kdyby ta její postava si splnila svůj cíl a zmizela a zbytek knížky by byl formou povídek s jinými protagonisty. Plus měla otravného sidekicka - tuším, že to byla nějaká astroložka, ale působila jako nějaká anime roztomilá holčička. Další z mnoha cringe okamžiků bylo, když vyřešila jeden z intergalaktických problémů, když se koupala ve vaně s lodičkou a zároveň trvala na tom, že použije mýdlo stejně jako o něm slyšela v pohádkách.

- To mě přivádí k další věci: Na to, že celá trilogie byla hard-scifi a drtivá většina postav byly vědci, tak tam vlastně nikdo nic důležitého nevymyslel. Tu ústřední myšlenku Temného Lesa předala hlavní postavě, z nějakého důvodu, postava z předchozí knížky, která si ji asi vycucala z prstu. Když byla potřeba vyřešit složité otázky v další knížce, tak se jim odpovědí dostalo skrze kryptické (a stupidní) pohádky.

No asi bych mohl pokračovat dál a dál. Trisolarani, Temný Les, Sofoni, ten epický rozsah jak časový, tak vesmírný, způsob, jak se vyvíjelo lidstvo, příběhy těch přeživších lodí, to všechno bylo fakt báječné a udrželo mě to u celé trilogie. Ale je to protkáno takovým množstvím nesmyslů a nedomyšleností a zbytečností, že bych fakt chtěl vidět nějaký remake z pera lepšího autora.

Btw, už je to dost dávno, co jsem četl, možná by mi to dnes nepřišlo tak kvalitní, ale z podobného ranku sci-fi s epickým a neustále bobtnajícím obsahem bych doporučil tohle: https://www.databazeknih.cz/knihy/spin-60655
Sice to nesahá až za hranice prostoru a času jako Tři Tělesa, ale taky to skvěle graduje a postavy jsou skutečně postavy a ne jen bezcharakterní objekty vykonávající činnosti. Má to snad tři pokračování, ale ty jsem nečetl - dle synopsí se v nich takřka až změnil žánr a myslím, že Spin sám o sobě je ukončený dobře. Chronolity od něj jsou taky fajn, akorát ty tak nějak vyšumí do ztracena bez pořádné gradace.

No a ještě telegraficky:
V Lese Visí Anděl - Nudná kriminálka, přistihl jsem se, že po doposlouchání vlastně ani nevím, jak dopadl jeden ze subplotů. To není moc dobré znamení...
Marťanská kronika - To asi nemusím moc představovat. Mne docela překvapilo, že je to místo hard sci-fi spíš série scénářů pro Twilight Zone. Mars tam kolikrát byl skoro až zbytečná kulisa. Ale pobavilo mě, když se tam v jedné povídce začal objevovat stařík - ta postava tuším neměla jméno, Bradbury ji označoval pořád jako staříka. A tomu staříkovi bylo 55 let. Zajímavé, kam se svět za 70 let posunul :)

tak mi konečně dorazilo tohle:

https://typesetinthefuture.com/2018/12/11/book/

a vřele doporučuju :) blog autora (kde je většina obsahu dostupná zadarmo) sleduju už dlouho a fyzická kopie se přímo nabízela. jediným lehkým zklamáním je papír, kterej je divně polomatnej a určitě by šel vylepšit, ale i tak!

muzete mi nekdo doporucit stranku, kde se daji upiratit ebooky?
nebo proste piratebay is the way?

Jsem zid a kdo to ma porad platit :)

Dostal sem jako dárek comics Sin City a je to zvláštní.
Jsou to malé úsekové povídky s drsným příběhem o vrazích,kurvách a Marvovi.
Zajimavé je zejména zpracování,někdy třeba na bíle stránce jen pár tahy naznačí ústa a oči a ono to celé nějak funguje. Víc než po stránce příběhu právě tím zpracováním,každý druhý strip by šel pověsit na zeď.

čtu od Neala Ashera povídkovou knihu Blábol a je to super, celý to univerzum vypadá dobře promyšlený a asi se vrhnu na jeho knihografii :))

Nemate nekdo typ na nejakou knizkz z prostredi new yorku?
konkretne nejaky budovani a vyvoj mesta prip. historie, ale spise psane jako pribeh nebo neco podobneho??

Metro 2033: První polovina byla dost repetetivní, k hlavnímu hrdinovi se vždy někdo náhodně přidal a po kapitole dvou zmizel a mezitím se akorát střídaly stanice. Druhá byla dobrá, tam příběh skutečně naskočil a celkem to jelo. Líbilo se mi to propojení klasické postapo s určitým okultismem. Fungovalo to překvapivě dobře byť to tam (asi správně) bylo jen okrajově jako koření.

Malevil: Líbila se mi realičnost a jistá strohost a pragmatičnost hlavního hrdiny. V podstatě celá knížka se dá shrnout do 'maloměštáci v postapo'. V celku malý záběr toho jejich mikrosvěta mi vyhovoval (působilo to na mne jak nějaké rané rpg kdy si mohli dovolit vymodelovat jen jednu vesničku a její okolí). Ty náboženské motivy nebyly tak silné, jak jsem se ze synopse bál, celkem to tam sedělo. Vyloženě mě ale rozesmál ten blatantní sexismus. Jako často se o ženských postavách říká, že nejsou nic víc, než jen dámy v nesnázích a nic víc, než jen sexuální objekty. Nikde jinde to nebyla víc pravda, než tady v tom (i když vezmu v potaz spousty pornofilmů :)). V jednu chvíli tam najdou mladou němou holku a hned mají poradu o tom, kdo ji bude šukat. Ta začne šukat všechny na hradě a do konce knížky je tam sotva zmíněna. Pak tam přijede jiná mladá holka. Ta šuká jen svého manžela, ale její jediná charakterová vlastnost je, že chce být šukána všemi a nakonec je taky šukána všemi. Pak je tam jedna 13letá holka, jejíž šukání je tedy jen navrhováno, ale zase je bláznivě zamilovaná do hlavního hrdiny. I když jak nad tím přemýšlím, tak snad všechny ženské v té knížce jsou zamilované do hlavního hrdiny. Je tedy pravda, že tam jsou ještě dvě staré ženské, které nikoho nešukají, ale minimálně jednu z nich si hlavní hrdina prohlíží nahou a dospěje k názoru, že už není šukáníhodná.
Slyšel jsem to jako rozhlasovou adaptaci, byla hodně povedená, kvalitní herci, dobře zahrané postavy. Slyšel jsem tak i něco od Nesba, ale to bylo akorát zmatené, tady jsem takový problém neměl. Vtipné bylo, že celou knížku doprovázela taková ta nejstereotypnější veselá podkresová hudba k francouzskému venkovu. Většinou s k tomu hodila, ale když ta samá hudba hrála k nukleárnímu armagedonu a když pohřbívali ohořelé kosti svých dětí, tak to bylo trochu humorné :)

co kupujete pod stromek? já projel nějakou top 150 a tohle jsem vybral

tátovi
https://www.kosmas.cz/knihy/177016/cesi-ve-wehrmachtu/
mámě
https://www.kosmas.cz/knihy/197298/denik-kastelana/