Tak jsem si objednal knížky za skoro 2k kč :D Takovou všehochut:

- Nadace (jo tu klasiku od Asimova), nidky jsem to nečetl
- Trosky země a Studená bestie (antologie českých scifi povídek, hlavně obsahují povídky z mého oblíbeného cyklu Algor)
- Odkaz Dračích jezdců BOX 1-4 (fantasy s drakama :D) - mám chut na nejakou fantasy ságu

Doporučte nějakou knížku do které jste se v poslední době začetli a nepustila vás.

Žánr nehraje roli

Sixteen Ways to Defend a Walled City.

Další pecka, kterou můžu doporučit, možná i více, než Evelyn Hardcastle, protože tohle mi je žánrově bližší.

Orhan se z otroka vypracoval až na velitele inženýrů hlavního města největší říše světa. Je to polovojenská jednotka, která sice má meče, ale používá je spíše na otevírání krabic s hřebíky a místo toho spíše ve městě a okolí staví mosty a akvadukty. Orhan se velitelem nestal jen díky své inteligenci, ale i díky tomu, že dokáže leccos sehnat nebo zařídit, často pomocí lži nebo zfalšovaného podpisu.
Je dostatečně chytrý na to, aby poznal, že se blíží okupace města a odvedl své muže do bezpečí.
Je dostatečně hloupý na to, aby ho čest přiměla se vrátit a město bránit. Navíc se ale ukáže, že je ve městě nejseniornější voják a celá obrana připadne na jeho brdo.

Celá knížka je pak o řešení jednoho problému za druhým, kdy mu jeho důvtip a mazanost přijdou vhod - ne jen že jsou nepřátelé za branami, různé skupiny ve městě se navzájem nemusí a všichni pak nemají moc rádi jeho, protože je to stále bývalý otrok a nikdo nehodlá pracovat zadarmo. Dost se tak řeší jak v obklíčeném městě vyčarovat extra peníze, jaká píčovina jsou trebuchety a proč to vypadá, že jich nepřítel staví tucet, jaká je (ne)výhoda mečů, které už nesplňují normy.

Knížka ale stojí a padá s hlavní postavou - je to z jejího pohledu v první osobě, své vyprávění neustále doprovází různými historkami a zážitky a vědomostmi. Naštěstí je to ale skvělá postava - sarkastická, cynická a nihilistická. Nejradši by se na všechno a všechny vysral, myslí si o nich svoje, ale ta čest mu to nedovolí. Není to ale vyloženě morous, kterého by bylo utrpení poslouchat. Někdo ho v recenzích přirovnal k Samuelu Elániovi ze Zeměplochy a dost to sedí.
Nicméně komu nesedne jeho charakter, tak knížka pro něj nebude.

Odehrává se to v alternativním světě, to hlavní město je víceméně odrazem Konstantinopole s trochou Říma. Nemá to žádné fantasy prvky, jen smyšlená místa a země.

Jedinou výtku mám ke konci - vše je sice relativně uzavřené, ale samotný úplný konec je dost hloupý. Někdo radil vytrhnout posledních sedm stran knihy a není to špatná rada.

We are Bob

Stále jsem na to narážel v nějakých doporučeních, tak jsem tomu dal šanci.

Je to o chlápkovi, který se hrou osudu stane vesmírnou lodí. Je tak defacto nesmrtelný, mnohem chytřejší než jako smrtelník a zároveň se dokáže replikovat - jeho posláním je být Von Neumannovou sondou.
Drtivá postav jsou tak jeho klony, které ale nejsou zcela identické - jejich povahy se vždy mírně liší.
Rozprchnou se tak po okolních hvězdách, kde hledají obyvatelné planety. Brzy z toho vykrystalizují dvě hlavní příběhové linky + sem tam nějaká odbočka.

Má to být hard scifi, ale přijde mi to celé takové jednoduše napsané. Jako by koncepty, co to nadhazuje, nešly hlouběji než kam jde wiki stránka o nich. Zároveň je v tom taková disonance, že Bobové na jedné straně teraformují planetu, vyvíjejí pokročilé verze svých nových raket a ještě zvládnou instantní mezihvězdnou komunikaci. Ale pak neví, jak si poradit s bandou opic jinak, než že do nich budou narážet sondama ve velkých rychlostech. Obecně se jejich timeframe pohybuje buď v dekádách nebo nemají ani minutu času a jsou zároveň ultra inteligentní a zároveň jim jednoduché věci dochází až se zpožděním.
Hlavní postava se dozví, že všichni z jeho rodiny jsou dávno mrtví. O dvacet let později si vzpomene, že vlastně nad nimi zapomněl truchlit a tak se na dva řádky psychicky složí.
Druhá věc pak je, že Bob je nerd. Jeho AI rozhraní tak má podobu admirála Ackbara, pojmenovává se (každý replikant má vlastní jméno) podle různých seriálových postav a velmi často hází různé popkulturní reference. Není to neustálé a určitě to čistě na tom nestojí jako Ready Player One. Pro mnohé to je jistě kouzlo té série, mně to přišlo spíš cringe.

Námět je to zajímavý, knížka celkem krátká a velmi jednoduché čtení. Nakonec jsem to takřka sráznul (ale spíš díky tomu, že nemůžu usnout a tak to poslouchám několik hodin v kuse a během dvou tří dnů to tak bylo pryč).
Nicméně mně docela mrzí, že ten fajn koncept von neumannovy sondy jako hlavní postavy nenapadl lepšího spisovatele.
Chápu, proč je to populární. Zabývá se chytrými a relativně rozmáchlými událostmi, ale zároveň to není tak chytré, aby si u toho člověk připadal jako idiot. Pokud by to ale vyhrálo nějaké literární ceny, tak to bych nepochopil.
Je to napsané ok, vyloženě to neuráží, ale autor není žádný Alistair Reynolds.

Doporučovat to nebudu, ale pokud někomu ten koncept nerda, co prozkoumává galaxii, občas si zabojuje a zároveň zachraňuje lidstvo, přijde zajímavý, tak od toho odrazovat nebudu.

První díl není ukončený, zjevně bude potřeba poslechnout celá trilogie. Ale nepředpokládám, že bych z ničeho nic začal usínat brzo, tak už jsem začal s dvojkou.

Children of Time

Experiment egoistické vědkyně s teraformací se krapet nepovede a nanovirus, který urychluje evoluci, nakazí na vzdálené planetě místo opic pavouky.
Lidská civilizace záhy na to prakticky zanikne.

O tisíce let později se pozůstatky lidí dostanou na takovou úroveň, že dokážou opustit Zemi a z archivů se dozví o té teraformované planetě.

Poslední zbytky lidstva na jedné straně, pavouci na druhé, šílená vědkyně, srostlá s AI někde uprostřed.

Knížka osciluje mezi lidmi a pavouky, přičemž obojí pokrývá záběr od stovek let (u lidí, díky stázi) po tisíce (u pavouků, kde každá část se zabývá zlomovým bodem v evoluci jejich civilizace).

Pavouci jsou nesmírně zajímaví, jejich vývoj částečně kopíruje lidstvo, ale zároveň se díky jejich fyziologii a prostředí výrazně liší. Skáče to hodně v čase a je fajn sledovat, jak činy jedné postavy mají dopad o generace později na postavu novou.
Lidé jsou naopak celkem o ničem a řeší problémy, co jsem četl už mnohokrát. Sice se taky prakticky skáče hodně v čase, ale vždy pro to vzbudí stejnou postavu, tak to tak nepůsobí (On sám si jednou postěžuje, jak několik událostí, které mohly rozhodnout o vymření lidstva, se mu staly během několika dní). Není to vyloženě špatné, ale rozhodně to nedosahuje kvalit a důmyslnosti pavoučí linky.

Tak a teď se rozhodnout, jestli jít na sequel tohohle nebo sequel Walled City. Nebo něco nového...

Seven Deaths of Evelyn Hardcastle

V pravém duchu Agathy Christie jsou hosté sezváni k pobytu na Blackheath Manor, zanedbaném sídle upadající rodiny Hardcastlů. Z velké části jde o stejné hosty, kteří byli v sídle i před deseti lety kdy došlo k vraždě syna Hardcastlů.

V nedalekém lese se probudí jeden z hostů se ztrátou paměti. Brzy zjistí své jméno a po zbytek dne se snaží vzpomenout i na svou minulost a jak přišel o paměť.
Jenže pak se probudí v těle zcela jiného člověka na začátku toho samého dne. Dozví se, že jeho úkolem je vyřešit vraždu, ke které dojde toho večera. Má na to osm dní a osm osobností, které bude obývat. Navíc má v sídle protivníky.

I přes nesporné scifi(?) prvky, kdy navíc ta pravidla převtělování jsou trochu složitější a dny(den) se tak různě překrývají, je to vlastně pod pokličkou tradiční detektivka. Hlavní hrdina vyslýchá svědky, hledá stopy a postupně skládá dohromady celkový obrázek složité pavučiny vztahů a intrik.

Postav je hodně, jejich vzájemné vztahy jsou skutečně dost komplikované a skákání v čase taky mnoho nepomáhá (události jsou neustále rekontextualizované jak na ně nahlížíme s novými informacemi nebo doslova novýma očima). Přesto jsem se neztrácel tak, jak jsem se bál že budu. Autor chytře rekapituluje věci, které jsou v dané situaci relevantní. Postavy samotné jsou dostatečně odlišné a tak se mi ani nestávalo, že by mi některé splývaly. Přesto je to vhodná knížka na sráznutí než na občasné čtení a rozhodně bych chtěl vidět seriálovou verzi. Pro ni je to jak dělané, k jménům by se tváře hodily. Bohužel čtu, že Netflix seriál plánoval, ale zrušil :(

Nicméně za mně určitě silné doporučení. Hodně jsem si to rozplétání případu (který se ještě ani nestal) užil a všechny ty jeho postavy (kdy vždy přebere i část jejich osobnosti) mně bavily. Christieovské detektivky nijak nevyhledávám, ale tohle bylo super.
Kudos autorovi, že zvládl všechny ty timeliny ukočírovat.

Nejaky tip na dobru audiobook aplikaciu? Velky vyber, ferove ceny, obsah v anglictine (ale moze byt aj CZ/SK).
Diky :)

Six Wakes

Opět whodunit začínající ztrátou paměti.
Tentokrát ale na vesmírné lodi, kde se šest členů posádky probudí v čerstvě naklonovaných tělech. Jejich aktuální skeny jsou vymazány, stejně jako všechny digitální logy a AI je nějaká lobotomizovaná. Přišli tak o 25 let vzpomínek z cesty k nové planetě a v podstatě to jsou lidi z doby před naloděním, kteří se mezi sebou prakticky neznají. Jejich předchozí těla jsou povražděná a vrah musí být jeden z nich.
Všichni jsou kriminálníci a zároveň mají za sebou stovky let života a tím pádem nějakou bagáž.

S tím whodunit jsem trochu kecal. Sice se celou knížku snaží přijít na to, co se stalo, ale jádro příběhu je v klonování. Postavy jsou klony, loď převáží stovky (ne-li tisíce) dalších klonů v kryu za lepším životem a pryč od anti-klonské perzekuce.
Takže se řeší, co to znamená být nesmrtelný, jaká je cena života, když má člověk save, jaká je etika 'opravování' tělesných nedostatků, ale i zásahů uloženého vědomí, které se dá hackovat.
To vše je docela zajímavé, ale to vyšetřování samotné na to celkem trpí. Ke konci už je vlastně jedno, jak k těm vraždám došlo, už je to jen detail k proč.

Měl jsem taky problémy s logikou některých věcí - hlavně s tím, že ty lidi měli být zavření v té lodi snad stovky let a na palubě neměli ani nic pro zábavu. Pochybuju, že by to někdo podstoupil. Pak taky pár detailů, kdy třeba najdou stopu tak obskurní, že to nedává smysl.
Evelyn v tomhle byla mnohem promyšlenější.

Taky trochu rant k namlouvačce audioknížky: Četla to, hlavně z počátku, dost monotónním hlasem, který vůbec nezachycoval a hlavně neodlišoval jednotlivé charaktery. Nemá to vyloženě hlavní postavu, takže jsem měl občas problém, pochytit, kdo je zrovna ve scéně. Místy pak naopak některé dialogy vyzněly jinak, než měly. Tam, kde byl zjevně chladný sarkasmus, tak to podala jak žoviální humor a kolikrát to vůbec nesedělo situaci. Řekl bych, že velmi často vůbec knihu nechápala - nepobrala postavy, nechápala tón a obecně nevěděla, jak to přesně autorka myslela. Což je hodně paradoxní, protože autorkou je ona sama.

Teď musím najít knížku, co se jmenuje Fifth Murder nebo tak nějak.

Docetl jsem Winds and Truth a nebavilo me to :(
Na to ze jsem velkej fanda co od Sandersona precetl vsechno,tak tady to mi proti Oathbringerovi prislo vylozene slabe. Mel by najmout a vic zapojit lepsi editory a zamyslet se nad tim jak chce pojmout cosmere-wide hrozby,protoze to soucasne pojeti mi prijde sloppy.
Nerikam ze tam nebyly dobre momenty,postavy nebo pribehy ale na tak velkou bichli a zakonceni velke sagy bych cekal teda vic.

Kdo z vás četl kompletní Dunu?