Mě se nejvíc líbila první část Returns, když to byl takový malý osobní příběh. Jak se to změnilo v interdimenzionální bitvu, tak to celkem kleslo.

Nicméně Dragonfall je celkově nejlepší ze všech tří. Možná postrádá to počáteční oslnění, které jistě hrálo do karet té první části Returns, ale jinak je v něm vše tiptop.

Honk Kong jsem ale tedy nedohrál. Nevyhovovalo mi tam pár mechanismů (matrix je v něm horší tuším) + jsem v té době akorát byl po rozchodu, takže jsem se do té hry nedokázal moc ponořit, ale to jí těžko můžu vyčítat :) Musím to někdy znovu rozehrát s čerstvější myslí :)
Nicméně na Dragonfallu jako nej se shodnou i ostatní

Dragonfall mně osobně sedl víc. Hong Kong jsem teda ještě nedohrál, protože jsem se v jednom runu kousl a nechtělo se mi loadovat hodinu a půl zpět, abych to opakoval. Navíc mi víc sedl ten matrix system z Dragonfall a celkově mi přišel trochu sterilnější.

Shadowrun Returns byl dost nedomrlý ještě. A bylo to strašně vidět, pokud někdo jako já hrál třeba jako první Dragonfall a pak až první díl. Hong-Kong taky super. I na ten předělaný hacking jsem si nakonec zvykl, ale Dragonfall u mě pořád vede pokud jde o děj a postavy.

Mě teda taky bavil Dragonfall víc než Hong-Kong, je fakt líp napsanej a v tomhle případě to prostě udělalo víc, než technická dotaženost HK.

No ja bych si asi Dragonfall koupil tak jako tak, ale vase doporuceni me tesi 😀. Budu tedy asi mit to nejlepsi nakonec, ale bude to tezke, ma crew z Hongkongu mi uz nyni dost prirostla k srdci 😀.

Pro mne je to jedna z top her, byl to fakt silný zážitek.

Já v tom zastřešující příběh viděl - to téma rodinné kletby, občas i samonaplňující, ale vždy nevyhnutelné. Je to něco, co s tou rodinou bylo po desetiletí a formovalo ji. Ale je pravda, že to není story, kterou bys přeříkal v hospodě a někoho tím oslnil. Sází to hlavně na atmosféru a ta je imho dokonalá a ten magický realismus tomu hodně sedl.

Jak říkám, pro mne jedinečný zážitek.

Btw, tohle si tu odložím na doma abych na to nezapomněl. (nic z toho jsem nehrál, tak to neberte nutně jako doporučení :):

https://store.steampowered.com/app/866440/What_Never_Was/
https://store.steampowered.com/app/272060/Serena/
https://store.steampowered.com/app/648390/Maries_Room/

Dobre to bylo. Jasne, ze to moc hra neni, ale jako narativni zazitek to fungovalo vyborne. Barak je skvely, atmosfera posmutnela az tisniva, kreativnimu reseni jednotlivych mikropribehu se mi chtelo az tleskat. (BTW nevim proc, ani tam neni tak velka podoba, ale pri hrani jsem si nekolikrat vzpomnel na rodinu Glassovych z knizek J.D. Salingera). Na konci mi teda chybelo nejake rozuzleni, coz beru jako kompromis - spatne zvoleny zaver by mohl zazitek pokazit, dobry ho jeste vypointovat (cekal jsem treba, ze tam vetsi ulohu bude mit ta babicka nebo ze ta "kletba" bude mit alespon nejaka pravidla), ale vylozene nespokojeny jsem nebyl. Na ciselne ose bych hodnotil stejne jako ty.

Mno ale abych uplne nekecal, co se te interaktivni stranky tyce, na jednom miste mi hra dala pekne zabrat - kdyz ve vane s miminem musim skocit zabou na nafukovaci velrybu, abych se odrazil a srazil z policky to mydlo nebo co - to mi hrozne neslo, jsem si u toho pripadal skoro jak u Psychonauts a zabralo mi to nekolik desitek pokusu :))). Vazne jsem v ten moment malem skoncil (byly dve rano), ale nakonec jsem si rekl, ze tohle chce dojet na jeden zatah.

Jo, vana mi taky dala zabrat, mám pocit, že jsem snad i koukal po nějakém návodu, protože už mi to přišlo divné, že bych byl tak neschopný :)

jo, s vanou jsem měl taky problém, tuším, že jsem hlavně moc nevěděl, co mám vůbec dělat :) jinak je to pro mě nejlepší hra tohohle typu a strašně jsem si to užil... kreativita autorů mě neustále dokázala překvapovat :)

+ all: jakou to má herní dobu, že už to máte dohraný? moc pečlivě jsem vás nečet, abych to neměl vyspoilovaný

hlbt říká 2 hodiny a jelikož to všichni co znám dohráli na posezení, tak bych tomu i věřil.

2-4 hodiny, podle toho, jak moc zapaleny pruzkumnik jsi a kolik casu stravis skakanim zabou ve vane.

2h

steam mi říká pět hodin, ale mám všechny achievementy a vůbec prolejzám každou blbost, takže reálně tak 3 - 4 :)

vůbec nevyhledávám v příbězích doslovnost, ale tady absence kostry trochu zaváněla scénáristickou opatrností. Samozřejmě se tím mohlo i dost zkazit, ale viz vrennatic, babička byla nevyužitá a kletba tak málo naznačená, že to vlastně ani nedalo prostor fantazii.

žábu jsem zvládnul skoro hned, spolu s Lewisem to byly dva nejlepší příběhy.

black.tulip: ty 2 hodiny jsou reálný, když nehoníš achievementy, což u epic storu nehrozí :)

Já bych zase řekl, že babička (prababička btw) tam byla nejdůležitější postavou, protože žila z nich nejdéle a měla přímý nebo nepřímý podíl na smrti resp. osudech několika z nich. Edith na ni vzpomínala ze všech nejvíc.

Co se týče kletby, tak u té se zase dá hádat, jestli tam vůbec nějaká kletba byla. Někteří na ni věřili (babička) a některé dohnala k šílenství (ten z toho bunkru), pro jiné to vše byla jen smůla. Ostatně někteří z té rodiny se dožili vysokého věku. A v podstatě ve hře nebylo nic vyloženě nadpřirozeného. Je to hodně otevřené interpretaci (a schválně je to místy doslova nedořečené) a pokud by to bylo nějak definitivně ukotveno (ať už v realitě nebo v nadpřirozenu), tak by to výsledku ublížilo a 'zobyčejnilo'

Na váš popud jsem to taky proběhl a za mě rozhodně nejlepší z těch walking simulatorů, který jsem zatím hrál. Jednotlivý epizodky byly skvěle a originálně zpracovaný, u kachniček jsem se nezasekl, ale trefil jsem nějakej bug v konzervárně a na konci u brány se mi zasekla ruka a nešla popravit ryba na otevření vrat ke královně, takže jsem si to musel zopakovat, což mi trochu narušilo flow vyprávění. Celková pointa se synem je dobrá, akorát bych uvítal ještě dovyprávění té linky s babičkou a domem. Scénáristi to nastínili tak, že se tam člověk dozví něco velkýho, ale nakonec ho doslova nechají tápat v mlze.

Sice to neodpovídá na tvoji otázku, ale tohle získalo od PCGameru cenu za nej příběh 2018: https://store.steampowered.com/app/589780/The_Red_Strings_Club/

je to docela fajn, ale snaží se to bejt trochu moc edgy a vůbec to tomu nejde. navíc je ta hra zbytečně dlouhá a většinu času nemá moc co říct... takže můžu doporučit s rezervou, ale napadá mě asi tak milion lepších variant :)

Jestli mas na mysli treba Unavowed, tak to bych si samozrejme zahral taky, ale mel jsem chut na neco vic "feelgood" :).
noximo> To si pamatuju, na to jsem cetl recenzi v Levelu, ale tam me to nejak nezaujalo. Zkusim si o tom precist jeste neco.

Já o Night In The Woods tedy jen viděl nějakou videorecenzi, ale z ní mi to moc jako feelgood nepřišlo. Nejblíže atmosférou mi to připomnělo Life is Strange.

Life Is Strange melo hodne feelgood momentu :). Samozrejme, to pak jen prispelo ke kontrastu, kdyz se dela nejaka pohroma. Ale tohle neni spatne prirovnani, to me spis nalakalo.

Já tím nemyslel, že je to nějaká depresivní hra, ale ani jen samé slunce a duhy :)

Pokud si pamatuju, tak je to o holce, co se vykašlala na školu a žije repetitivní život ve svém rodném městě. A nějak po dlooohé době se tam konečně začne něco dít. A všichni jsou zároveň zvířata z nějakého důvodu.

Tak som koupil, uvidime, jestli to naplni ma ocekavani.

To Night In The Woods? Já jen, že to znám pouze z té video-recenze a na jejím základě jsem se to tehdy rozhodl nekupovat :)

Night in the Woods ma hodne bavilo, ak ťa bavil ten trošku "edgy/angsty/whatever/" mindset ako na Life is Strange. Ako ostatní povedali sú aj lepšie veci v takom žánri, aj priamo Red Strings Club, ale ten mi zas naopak prišiel až príliš krátky. Z trošku podobných súdkov (divných indie adventúr i guess?) by som ešte vyzdvihol Sexy Brutale, Stories Untold a VA-11 Hall-A, hlavne posledný menovaný je fakt super na nejakú večernú gaming session s drinkom v ruke.

Jo a Night in the Woods ma v sebe veľmi príjemnú dungeon hack and slash minigame, v ktorej som strávil skoro toľko času ako v hre samotnej. :))

Mno, nakonec se celkem bavim, ale bez vyhrad to rozhodne neni. Je to takovy mix skakacky, walking simulatoru a adventury, pricemz by to s nekolika upravami mohlo byt mnohem lepsi.
plusy:
- vytvarna stylizace. Hlavni postavicka se mi teda nelibi, ale jinak jsou zviratka docela roztomila a lokace usporne, ale prijemne vyvedene. Libi se mi taky atmosfericka barevna paleta.
- dialogy. Se zviratky se da predevsim povidat, a to jak o zavaznejsich vecech (hra je tak trochu na tema "jak se zaseknout v malomeste", cemuz uplne rozumim), tak o uplnych hovadinach. Mozna tam je to trochu "edgy", jak rikal ripper, ale zas az tak uplne mi to nevadilo.
- minihry. Jak uz tu nekde padlo, hra v sobe obsahuje jeste plnohodnotnou pixelartovou arkadu, kterou by klidne nekdo mohl prodavat samostatne treba za tri eura, minihru ve stylu Guitar Hero (ktera mi hrozne nesla) a jeste nekolik dalsich zabavnych blbosti, kterym se teda nemusite vetsinou vubec venovat, ale tak kdyz uz si to koupite...
- explorace. K prozkoumavani tady toho je docela malo, ale presto jsem mel opravneny pocit, ze kdybych pravidelne nehopsal po strechach a telefonnich dratech, ze mi nezandebatelny kousek hry muze uniknout.
- snove sekvence. Jsou vice plosinovkove, nez zbytek hry (i kdyz taky nepredstavuji buhvijakou vyzvu), jeste lip vytvarne zpracovane a hraje u nich super muzika. To je uplne top ze hry a klidne bych si neco podobneho zahral zvlast.

minusy:
- repetetivnost. Hra se odehrava po "dnech" a kazdy den se probudite ve vlastni posteli a minimalne prvni polovinu opakujete to same, prokecnete plus minus stejnou sestavu lidi a probehate/prohopsate plus minus stejne lokace. V nich se samosebou neco meni (bohuzel teda ne vasim pricinenim, coz je dalsi skoda, viz nize), ale kdyz to absolvujete ctyrikrat po sebe behem dvou hodinek, zabava se vytraci. Proto doporucuju nezkouset dojet hru za par veceru jako ja a zapnout si ji vzdycky jen na chvilku, treba na jeden-dva herni dny, pak to naopak muze mit ten poztivni "je hele, co je tady noveho" efekt.
- velmi limitovany vliv na prostredi. Mate dialogove volby? Ano. Znamenaji neco? Vubec. Kdyz scenarista chce, abyste nastvali kamaradku a zkazili ji vecer, tak pres to nejede vlak. Kazdy den se v mestecku neco zmeni, ale ze byste na to mohli mit vliv, to jsem si fakt nevsiml. Pritom ve hre o takove lehce anarchisticke kocicce, ktera sem tam neco rozbije nebo se nekam vloupa, by nemelo byt tezke vymyslet, jak se jeji chovani podepise na okoli, bez toho, aniz by se hra nejak obludne vetvila.

Mou motivaci ke kazdodennimu prozkoumavani Possum Springs tak nakonec bylo to, jestli na me za opakovane navstevy lokaci ci konverzaci s lidmi nevyskoci nejaky achievement na steamu, coz se nekdy stalo a nekdy jsem ho zase vylozene ocekaval a on neexistoval. Jde si samozrejme jit skoro hned za svym cilem, ale hra se pak stane o dost kratsi, clovek si neuzije postavy a jejich pribehy a s linearitou to nic neudela. Vysledne hodnoceni: na stupnici od 1 do 10 tomu dejte o dva body mene, nez byste dali Life is Strange.

ještě jsem to nehrál, ale podle všeho ta repetitivnost je tam záměrně, abys měl pocit jako ta postava, že každý den děláš to stejné.

To, ze je to zamer, jeste neznamena, ze je to zabava. Resp. jak pisu - kdyby clovek kazdy den odehral jen jeden den z herniho cyklu, tak by to asi naopak bylo ku prospechu, ale kdyz to hrajes dele v kuse, tak se k tem samym momentum samozrejme dostanes casteji a pocit "copak se dneska deje noveho" vystrida "jezisi uz zase".

já si třeba myslím, že videohry nemusí být zábava, aby byly dobré (rozuměj bavily mě). ale jo, chápu, co chceš říct. :)

Dík, ja som konečne zahral jednotku a bolo to také nemastné, tak dík za tip že sa oplatí pokračovať

Já mám jedničku rozehranou a nevím, jestli se k tomu ještě vrátím. Vcelku jsem se na to těšil, ale zase taková pecka to není. Vypadá to hezky, ale soubojový systém není nic moc a v zásadě je to postavené na tom, že tě ta hra soustavně podjebává a kolikrát není jasné proč. Jak a proč některé postavy reagujou je občas podobně podivné. Když jsem došel do věže, kde jsem našel toho kouzelníka, a po naprosto nevinné poznámce se takové to princátko sbalilo a zmizelo s celou družinou v kritické situaci (a to jsem se k němu celou dobu choval velice hezky), tak mě to třeba dost nasralo. Nejen proto, že mě to poslalo do prdele, ale hlavně proto, že to nedávalo vůbec smysl.

souhlas se vším... já se k tomu teda asi po roce vrátil v rámci "čištění" rozehranejch her ve steam knihovně, a vzdal to až před finálním soubojem, kterej byl dokonalou esencí všech dosavadních neduhů tý hry. věřím, že dvojka a trojka jsou lepší, ale zatím o nich rozhodně neuvažuju.

V jedničce byl ten combat ještě dost nevyváženej - málo schopností a možností, obtížnost byla mnohdy dost vysoká (zejména, jak píše zila, když se Ludin s půkou varlů vydal někam do hajzlu a zbyla mi jen banda low level loserů). 2 a 3 je na tom po všech stránkách líp a člověk si ten combat začne konečně užívat a máš jistý zadostiučinění, že i tvoje parta nestojí úplně za hovno. Ale samozřejmě není není žádnej zázrak mezi turn based strategiema, existuje spousta mnohem lepších systémů.

dohráno, na střední obtížnost to bylo lehký, dokud jsem nedošel do E3M9, kde jsem strávil asi dvě hodiny... jedna aréna a 270 nepřátel, wtf. jedna z nejlepších her minulýho roku, bez diskuse :)

Nice, díky za tip :) Ten popis mi zvedá chlupy na zádech :D

to je no. hraješ to na joy-conech nebo sis pořídil pro controller?

Zatím joycony a v pohodě.

Me prijdou joycony relativne ok, ale slecna dneska hrala darkest dungeon asi 10 minut a uz ji z toho bolely ruce.

barbari! :)

Hezký:)

prej to ma porad pomerne vysokej standard, ale po predchozich dilech tam neni v podstate nic novyho a zajimavyho. jeste jsem to prave kvuli tomu ani nenainstaloval

zatim mám v pořadníku, že zkusim subnauticu a tohle.. Asscreed: odyssey mě celkem láká, ale nejsem moc fanda tý frančízy, tak nevim nevim, jestli to zkoušet :)

no, tak zrovna odyssey ma asi bliz k tomu tomb rideru nez ke klasickymu AC

Imo, ne. Mám to rozehrané zároveň s Odyssey a chuděra Lara mi v porovnání s Kassandrou připadá, jak kdyby včera slezla z kryplkáry. Navíc je celá ta hra jak na kolejnicích a připadí mi, že O i vypadá mnohem líp a celé to prostředí středomoří je mnohem zajímavější než tupá džungle, kde nejde vidět za roh.

Já to ke konci už spíš probíhal - viz ten bod o respawnu. To mi navíc v kombinaci s absencí fast travelu dost kazilo zážitek z konce - stalo se to celkem repetetivní.

Prey me nejakou dobu bavila hrozne moc a odnesl jsem si z ni hned nekolik uzasnych, zapamatovanihodnych okamziku, ale nakonec jsem to (mozna prozatim) ani nedohral, protoze jakmile tam priletel Dahl a jeho vykurveni roboti, slo to uplne do kopru. Stealth pristup a explorace uz nema smysl, naopak vse kazi repetetivni a dost hekticke prestrelky v lokacich, ktere uz clovek prosel. Jako asi tom kolem Vanoc jeste zapnu, protoze pry se tam da dosahnout relativne dobreho konce, ale vykresat znova tu jiskru bude tezke.

tyjo, já nic podobnýho vůbec neregistroval... bavilo mě to do samotnýho konce, respawn nepřátel mi absolutně nevadil (páč to nebyl respawn, žejo) a vracení se do předchozích lokací taky ne. pro mě furt nejlepší hra minulýho roku, jednoznačně :)

nicméně souhlasím s tím, že combat focus je jeden z nejhorších designovejch prvků ve hře... naštěstí to není zdaleka takovej průser jako třeba dark vision v dishonored, brrr. hacking je taky pitomej, ale snad jenom jednou se mi povedlo ho failnout - docela dlouho jsem pochyboval, že to vůbec jde :)